Hrozba jménem Heřmanice
Odval Heřmanice představuje při rozloze 103 ha, objemu 30 milionu tun uhelné hlušiny a průměrné výšce odvalu je 30 m, ve vrcholové odvalu části 70 m nejrozsáhlejší odval na Ostravsku. V současné době je tento kolos zasažen podzemním hořením, které produkuje do ovzduší jedy. Ohnisko termické aktivity je totiž při svých 100 000 m2, co do škodlivin, objemově srovnatelné s hořením cca 400 tisíc kotlů na tuhá paliva nebo jako ekvivalent 14 mil. automobilů s normou EUR 6 s ročním nájezdem 20 000 km. V tomto případě, ale místo neškodného dřeva hoří chemický koktejl hlušiny a nebezpečných odpadů – bez jakéhokoli filtru, z odvalu přímo do ovzduší, z atmosféry přímo do plic.
Odval zabírá významnou část Slezské Ostravy. V jeho sousedství se vyskytují stovky domů, školy a mateřských školkek, řada podnikatelských subjektů se stovkami zaměstnanců, věznice, či vodní nádrž Heřmanice. Tyto oblasti a lokality jsou bezprostředně zasaženy výpary, které hořící halda uvolňuje do ovzduší a které jsou karcinogení, toxické a silně zdravotně závadné. Problém hořící uhelné haldy, respektive dopad jejích škodlivých vlivů, nelze plošně omezit – týká se nás všech!!!
Nostalgická historie,
tragická součastnost
Vznik odvalu v 19. století
Heřmanická halda je komplex důlních odvalů vzniklých v 19. století, kdy byl hlouben Důl Ida (Rudý říjen 1). V době svého vzniku nebyl vedle jiných hald ničím zvláštní a nikdo zdaleka netušil, nakolik ovlivní draví člověka o více než sto let později.
Krizová léta – předzvěst ekologických problémů
Ekologicky krizové bylo pro Ostravany období 40. až 60. let minulého století, kdy se Důl Heřmanice rozšiřoval (Důl Stalin, Rudý říjen 2). Toho času dosahovala výška sypaného kužele v některých místech až 70 m. V roce 1978 byla z rozhodnutí tehdejšího KNV a města Ostravy výška odvalu snížena z kvóty 271 na 250 m n. m. za účelem lepšího provětrání Ostravské kotliny. V dalších letech se ale ukázalo, že uvnitř valu hoří a do ovzduší se uvolňují neznámé plyny.
Odval hoří, problém je na světě
V letech 1999–2004 zde byly snahy podzemní požáry v odvalu zlikvidovat. Ty byly neúspěšné. Termické procesy se nadále rozšiřovaly. Hoření a s ním spojené uvolňování plynů zasáhlo hřeben haldy a celou její centrální část. Monitoring prováděný v síti vrtů v dalších letech ukázal, že se oheň rozšířil i na východní a střední část úložiště.
Naděje v rekultivaci a její hořký konec
Jediným způsobem, jak požáry a únik škodlivin účinně eliminovat, se ukázalo být zamezení šíření požáru do nezasažených oblastí odvalu, zbavit uhelnou hlušinu právě uhelné složky a zajisti, tak že hlušina již nikdy hořet nebude a odtěžení termicky aktivních míst. Postupu rízenéhozbavování hlušiny hořlavé uhelné složky se ujala soukromá společnost v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru, která provozuje na odvalu Heřmanice Homogenizační linku do dnešních dnů. Provoz Homogenizační linky a s tím spojená celá sanace hořícího odvalu je ve velké ohrožení. To vše z důvodu utajování informací o kontaminaci odvalu, které znala a zatajila státní společnosti DIAMO nám všem.